AKTUALITY BLOGU:

27.01.2012 Pátek Dnešní den byl s náladou jako na houpačce. Když jsem dnes dopoledne přišel zkontrolovat fotopast a nenašel jsem jí na stromě honilo se mi hlavou všelicos, ponejvíc vztek na lidi, jimž se nepříčí, že sáhnou a přivlastní si něco, co jim nepatří. Možná, že je chyba ve mě, možná že fotopast někdo ukradl poté, co poznal místo podle fotky či videa z internetu, ale musel to být myslivec, jenž třeba i náhodou šoulal po ochozu. Zmizela mi mezi 24. a 27. lednem. Ve všední dny. Bohužel fotopast pro majitele fotolovícího zvěř má ke vší smůle častou konfrontaci právě s lovci a myslivci. Nejvýhodnější je fotopast umístěná u ochozů, po kterých přechází zvěř. A ty taky člověk, potažmo lovec využívá. Do křovin bych se ani já nedostal. Mám prostě s fotopastí smůlu která přes Jeseníky vygradovala krádeží tento týden. Ale čert to vem. Určité kroky k získání ukradené fotopasti plánuji. A když se mi nevrátí, tak jsem s fotolovením pastí skončil, neboť v naší republice není žádného místa, kde by neexistovalo zvýšené riziko zcizení fotopasti.

Vkládám snímek ledňáčka, jehož dnešní setkání s ním mi udělalo moc a moc radost a na to konto jsem napsal povídání o dnešním dni. Nazval jsem ho "Den, kdy zmizela fotopast a vrátil se ledňáček." Můžete si povídání přečíst v rubrice Příběhy z lesů. Dobře se bavte. :-)                    

23.01.2012 Pondělí LIŠÁK ZE STRÁNÍ MARIÁNSKÉHO ÚDOLÍ. Kvalita není zas až tak valná, přiznám, možná je to tím, že jsem zvyklý na kvalitu fotek ze zrcadlovky, ale jednou se s ním potkám osobně. Zjistil sem, že přišel v úterý 17.1. jen hodinu po mé instalaci fotopasti! Jednou se setkáme osobně a já se na ty chvíle moc těším. Má přenádherný kožich.

22.01.2012 Neděle Napsal jsem příběh s názvem O zasněženém lednovém ránu. Najdete jej v rubrice Příběhy z lesů. Je o tom, co předcházelo úlovku fotopasti - lišce za světla. Napsán v předvečer, kdy už vím, že (pokud tam fotopast je) mám další lišku, tentokrát na snímku, ráno a v prvnotřídní kvalitě. Zítra jdu k fotopasti a odnesu ji zase na chvíli domů, aby se ohřála a toho lišáka vám ukážu. :-)

17.01.2012 Úterý Dnes odpoledne po pracovní směně jsem co nejrychleji pospíchal z města do Mariánského údolí. Cílem mé výpravy byl ochoz u něhož jsem pořídil fotopastí videa lišky. Znovu jsem na ni nalíčil krabičku co snímá záběry po spuštění pohybového senzoru. K místu samému jsem udýchán přišel deset minut před pátou. Už se smrákalo a tu se z okolní stráně z daleka ozvalo soví zahoukání. VÝR! To temné, trochu až děsivé, ale krásné "uhuu" patřilo největší naší sově, výru velkému. Podíval jsem se na hodiny, ukazovaly 16:53. Rychle jsem dokončil instalaci pasti a mezi tím výr ještě několikrát temně zahoukal. Protože mne tlačil čas seběhl jsem na cestu a od ní už houkání nebylo slyšet, je možné, že se ozýval dál ale ke mne jeho hlas nedolehl. Zjištění přítomnosti výra mi udělalo moc velkou radost, jelikož jsem jej celou minulou zimu neslyšel, ač jsem za ním mnoho večerů do lesů chodil. Již nyní plánuji některý volnější večer návštěvu nočního lesa a třeba budu mít štěstí a největší sovu opět uslyším. 

16.01.2012 Pondělí Mám pro vás několik novinek. :-) V těchto dnech slavím úspěch - po dlouhém čekání se mi konečně podařil fotoúlovek na fotopasti po kterém jsem tolik toužil a díky němuž jsem se první polovinu prvního měsíce v roce nenudil a zažil několik pěkných zážitků. Do rubriky VIDEO a FOTOPAST umístím odkaz na videa z fotopasti, než se mi podařila lapiti rezavá šelma a dočkáte se i jí samotné. Chtěl bych sepsat o tomto taky lovu povídání, snad se mi něco podaří napsat, mám dojem, že mne poslední dobou opustila moje múza.

Další novinkou je pořízení blesku Nikon SB 900. Ten jsem si pořídil v prvé řadě kvůli ledňáčkům a jejich záběrům v letu. Do konce března, kdy očekávám návrat azurových klenotů - ledňáčků, se ale s tímto přístrojem musím naučit zacházet. S bleskem totiž nemám žádné zkušenosti. 

A do třetice konečně i u nás v Brně začalo v pátek 13. ledna sněžit. Nemůžeme se my Brňáci pyšnit sněhovou pokrývkou jako mají kupříkladu na Pradědu, ale i tak potěší bílá peřina. Průběžně se z nebe sypou nové vločky a mrze, rád bych aby se dalo stopovat ještě v příští víkendové dny. Aby tu nebylo smutno po fotografiích, přikládám jeden snímek ze sobotního rána - mladou srnečku na prvním sněhu.

01.01.2012 Neděle Máme tu Nový rok. Zatím co jiní dospávali po, podle mě zbytečných, bujarých oslavách a vítáních roku s číslem 2012, já jsem si udělal novoroční pochůzku. Ráno jsem vyšlapoval po asi pětimilimetrové sněhové pokrývce. V lese mnoho zvěře od dvou hodin ranních do deváté dopolední nevtisklo do sněhu své stopy. Jen bažant, kočka a několik kusů srnčí zvěře. Zamířil jsem k fotopasti, jež byla nastražená u ochozu zvěře od 18.12. Po Vánocích jsem jí šel zkontrolovat a zachytila jen srnčí zvěř. Tehdy jsem jí nechal ještě týden k dobru, aby se jí podařilo lapit lišku či černého štětináče. A výsledek? Černé zvíře fotopast opravdu zachytila. Ale zvíře to nebylo divoké, nýbrž domácí, úlovkem byl pes bez náhubku. Byl to buď Flat Coated retriver, nebo Gordon setr. Soudím z náhledu na displeji fotopasti. A na kartě přibylo ještě srnčí video. Ale rezavá kmotra nepřešla. A tak jsem fotopast sbalil a vydal se na další toulky. Zavítal jsem k ledňáčkům, žádného jsem ale nezahlédl ani neslyšel. Jsou pryč. Chtěl bych vědět, kde. Nejlépe pomocí GPS navigace na ledňáčkově těle, ale o tom si mohu nechat jen zdát. Chtěl bych mít tak alespoň ve své knihovně publikaci Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Listoval jsem v ní v knihkupectví a zjistil, že kontrolovaným ledňáččím rekordmanem z České republiky se stal mladý sameček z jihu Čech, jehož zkontrolovali na Korčule. To je Chorvatský ostrůvek, na kterém jsem mimochodem už dvakrát na svých letních dovolených byl. Za tři měsíce se snad dočkám jejich pískotu. Je pro mne tím nejkrásnějším ptačím projevem, ač pro některé nejlíp zpívá slavík. Ledňáček říční se stal za tři roky mou vášní. Mám pocit, že jsem našel smysl života. Chci se věnovat ledňáčkům. 

S fotopastí jsem pak zašel na jiné místo, tam kde se chytil před časem lišák, přičemž jsem změnil její polohu o několik metrů a s jinou kompozicí. Za tři dny jí příjdu zkontrolovat. A snad už budu mít na rezavou šelmu štěstí. Čekají mne i probděné noci v revíru. Liškám začíná kaňkování a v této době za absolutního ticha, či snad jen s příležitostným zahoukáním výra, kalouse nebo puštíka, zní hlasový projev lišek tajemně a je vždy pro mne velkým zážitkem. Pakliže se vše podaří zrealizovat, pak mne čeká i noční tůra v Jeseníkách. Trasu z Ovčárny na Skřítek bych chtěl projít za jasné noci se sněžnicemi a čelovkou. S parťákem. Ne sám. Takové jsou plány na leden. Bude záležet jen na počasí, zda se mi tyto splní.

Přeji všem mým čtenářům blogu VŠE NEJLEPŠÍ DO NOVÉHO ROKU 2012. VÁŠ RADIM KALIVODA.           

29.12.2011 Čtvrtek Přidal jsem nové snímky do rubriky KRÁSY LESA.

Veselé Vánoce všem čtenářům mého blogu.Váš Radim Kalivoda

18.12.2011 Neděle (zlatá) Dnes v Brně poprvé za letošní zimu nasněžilo. Jen malý poprašek, ale i tak jsem se musel podívat do lesa. Nastražil jsem znovu u ochozu zvěře fotopast. Nechám ji tam pracovat týden. Jsem zvědav, co mi Ježíšek nadělí pod stromečkem. :-) Dnes jsem vyfotografoval jen sýkorku babku u krmítka. Ani žádnou zvěř jsem neviděl. Ale přidal jsem nový obrázek do Krás lesa.

17.12.2011 Sobota Přidal jsem do rubriky Příběhy z lesů nový příběh ze Stříbrné neděle. Zároveň vznikla v Galerii nová galerie sedmi snímků ze stejného dne. Možná ke snímkům ještě přidám další. Dobře se bavte. :-) A článek Stromy versus billboardy asi navždy zkončí v propadlišti. Skartuji ho nejspíš.

15.12.2011 Čtvrtek Napsal jsem, možná kontroverzní, názorový článek s názvem Stromy versus billboardy. Najdete jej v rubrice Příroda kontra lidé.

13.12.2011 Úterý Dne 13.12.2011 jsem u cesty ve Vranovické bažantnici, nacházející se v bezprostřední blízkosti hlavního tahu na Pohořelice, objevil nález uhynulého - upytlačeného srnčího kusu. Leželo pohozené vedle cesty. Spolu s ním se na místě nacházely rybí kosti. Tělo srny neslo již známky rozkladu, ale na hlavě jsem si všiml červených provázků přes slechy, jak dokládá detailní fotografie. Vedle těla se nacházel vyhozený celý vývrh. Tedy jasná práce pytláka. Nerozumím dnešním lidem. Nerozumím těm, jež se dokáží takto chovat k životu v přírodě.

Váhám, či zveřejnit fotografie, anebo ne.

11.12.2011 Neděle(stříbrná) Dnes mám za sebou dobrý den! V pátek jsem na Samostřípce nastražil fotopast, na srnčím ochozu. Že to ještě jednou s pastí zkusím. Právě dnes jsem pomůcku k záznamu pohybu zvěře v revíru vyzvedl. První radost - byla tam. Zapnul jsem ji, zkontroloval zda se v ní nachází zejména SD karta, ta když se nacházela, už mi nebránilo nic, abych se podíval, co se mi chytilo. A pak to přišlo. Z noční tmy na mne vybafla lištička. Tak Tebe bych tu nečekal, řekl jsem si v duchu. Chytlo se ještě několik srn, a opět liška. Za noc šla po ochozu dvakrát, avšak pouze jedním směrem. ?? Poprvé v jednu v noci, a pak "past sklapla" znovu ve čtyři ráno. Podle mě se lapil pěkný lišák. Podle kamaráda snad s trochou nadsázky, mýtický. Dnes bylo slunečno a tak jsem doma mezi čtyřmi stěnami moc nepobyl. Vyrazil jsem do revíru, s nadějí na nějaké ptáčky i s telekonvertorem. Popud mi dal jestřáb, jež proletěl modrou oblohou zrovna když jsem pospíchal k fotopasti. Začlo to u krahujce a zkončilo u srnce. Příběh a snímky z dnešního odpoledne tu najdete snad zítra. Teď, aby tu nebylo takové pusto po snímcích, oživuji aktuality lištičkou.

04.12.2011 Neděle, 10:30 Konečně se dnes ukazuje slunce. Zatím jen tak stydlivě mezi mraky, ale jeho paprsky mě moc těší. Teploměr ukazuje 6 stupňů nad nulou. Vyrážím do lesa ke krmítku. Že by se konečně blýskalo na lepší časy? :-)

02.12.2011 Pátek Inverze trvá už víc jak měsíc. Ale čas plyne rychle a už v průměru za 4 x 30 dní se setkám s mými ledňáčky. To víte že se těším. Dnes jsem opět byl v Ledňáččím království a opět ani vidu ani slechu. Holt si užívá v teple. V dnešním nevlídném počasí jen volavka číhala na rybu na Srdíčku. K dalším aktualitám: přidal jsem dnes do rubriky VIDEO 4 videa z jelení říje. :-) A do KRÁS LESA jeden obrázek. Pěkné zážitky přeji.    

27.11.2011 Neděle Tak jsem si včera myslel, že už je inverze pomalu ta tam a když jsem v jedenáct v noci usínal, sledoval jsem z postele hvězdy. A dnes jsem se probudil opět do husté mlhy. To už není normální.  Pokračování - doma jsem se neudržel a vyrazil do mlžného lesa nachystat krmítko sýkorkám, brhlíkům, šoupálkům a jiným malým pěvcům. Zatím co jsem věšel "ptačí samoobsluhu" někde poblíž ve větvích se  tiše ozýval krahujec. I letos se možná stane u krmítka malá lesní tragédie, zdálo by se. Ale život už je takový. Jeden musí zemřít, aby druhý mohl zůstat živ. Přikládám dokumentační snímek a ještě krátký popis v nové rubrice Jak na ledňáčka?, jak na ledňáčka. :-) 

26.11.2011 Sobota Dnes se na několik minut po měsíci ukázalo slunce. Ovšem jen jako kotouč mezi mraky. Zítra plánuji vyvěšení krmítka. A poslední aktualita - přidal jsem jeden snímek do KRÁS LESA.

21.11.2011 Pondělí Přátelé, možná jsem se dostal do menší deprese, neboť stále vytrvale nad Brnem visí mraky. Už si ani nepamatuji, kdy jsem si na oči nasadil sluneční brýle. Jestli taková bude celá zima, tak to mě potěš. Člověk potřebuje ke svému životu slunce. To je nesporné. Zatím se to snažím vydržet, ono mi asi nic jiného nezbývá. Do Jeseníků se nemůžu nijak dostat ve dnech svého volna, nic tam nejede. Tedy ne ve vhodný čas. A mezitím moje milované hory mají slunečních paprsků na rozdávání a kamarádi to svými fotkami dokazují. Viz naposledy Honza Moučka.

A od zítra se asi nebudu dívat na zprávy. Neboť co se děje na tomhle našem světe je minimálně zarážející. Ale to jsem odbočil. Možná někdy sepíšu o tématu člověk a země nějaký text.

Buď zdrávo SLUNCE! 

20.11.2011 Neděle Přidal jsem do rubriky Příběhy z lesů příběh s názvem Povídání od Bobří řeky o dnešním výletu. Zároveň jsem taky vytvořil galerii v níž si můžete prohlédnout snímky z mobilního telefonu jež se váží k příběhu. :-) Příjemnou zábavu.

10.11.2011 Čtvrtek Přidal jsem do rubriky Příběhy z lesů příběh s názvem Listopadová zklamání... o včerejším výletu na Praděd.

03.11.2011 Čtvrtek Od prvního listopadu visí nad Brnem smogový mrak. Potvrdil to i jeden deník. Takže to, co v Brně dýcháme se pdobá tomu, co dýchají v Ostravě. Ten mrak k nám přišel z Polska a směřuje na Vídeň. Už třetí den je HNUSNÁ inverze. Co se dá v tom vzduchu dělat? A natožpak něco se světlem fotit? Nedá se právě že vůbec nic dělat. Jen jedno. Odjet odsud. A to, jak se zdá je taky celkem v nedohlednu. Chystám už "nějaký ten pátek" Praděd. Jenže stále mi to musí něco z nejrůznějších věcí překazovat. A tak ani zítra do Jeseníků neodjedu a to přitom mám v práci volno. Tak se tedy asi v Brně udusím. Chci slunce, slunce, slunce...

01.11.2011 Úterý Přidána nová galerie z toulek, jež se vážou na příběh Podzim s ledňáčky v Mariánském údolí. Najdete ji zde: Podzim v Mariánském údolí

31.10.2011 Pondělí Tak je, mí přátelé přírody, další povídání hotovo. Podzim s ledňáčky v Mariánském údolí v rubrice Příběhy z lesů. Nechť se čte dobře a přeji pěkný zážitek.

28.10.2011 Sobota Dnes jen přidám snímek, aby to tu v aktualitách nebylo tak smutné a napíši, že o dnešní výpravě, která se právě váže ke snímku, mám rozepsaný příběh, ale čas mne tlačí do postele. Zítra večer tu bude k přečtení.

26.10.2011 Středa Zvláštní pocit v duši a v podbřišku mívám v těchto dnech a táhne mě to jako magnet s vidinou magického datumu 1.11. do Jeseníků. V práci máme volno a tak bych toho chtěl využít, kamzíci začnou svoji říji. A při pomyšlení, jak může být na horách krásně, zatím co dole je šeď plechové oblohy, si už už balím motoricky batoh. Taky se tam ve výšce kolem 1300 m.n.m. už od konce září choulí zimou moje fotopast. Co asi na ní bude, přemýšlím teď každým dnem víc a víc. Možná rys, možná nic. A letos mi ten rok nějak ubíhá, takže dva měsíce do vánoc a pak ještě tři a je jaro :-)  

19.10.2011 Středa Dnes jsem z práce přišel dřív a tak jsem doma moc nelenil a kolem čtvrté jsem se vydal s Cirem (MMO) do Mariánského. Chtěl jsem vidět ledňáčka. Viděl jsem jej? No viděl. :-) Opět nádherný zážitek, ledňáčka jsem zastihl na obvyklém místě, srdce mi tlouklo vyšší tepovou frakvencí, když přelétal azurově zářící ledňáček nad klidnou hladinou rybníka. Je to nebojsa. Sedl jsem si na lavičku a pozoroval ho. Sice z větší dálky, ale přesto v nastávajícím období klidu pro stromy přímo zářil. Ovšem nejkrásnější zážitek se udál cestou domů na rybníku u Muchovy Boudy. Zazdálo se mi, že jsem zaslechl nedalko ledňáčka. Když jsem procházel kolem nádherně klidné hladiny rybníku u "Mušky", říkal jsem si: kdyby tady tak proletěl. A ani jsem to málem nedořekl a už se ukázal. Přeletěl ze stromu na strom. Tak jsem jej přimrazen a omámen jeho krásou krátkou chvíli pozoroval. Podle náprsenky soudím, že to byl jiný jedinec, jako předchozí. Načež se ledňáček od větve odlepil a letěl směrem k potoku. A pak to přišlo. Na jednom místě zůstal nad hladinou několik okamžiků a třepetal se jako poštolka. To jsem viděl u ledňáčků poprvé v životě. Vypadalo to, jako když sletí pro rybku, ale vyhlídlý úlovek mu asi odplul, tak si to rozmyslel a těsně nad hladinou zase letěl dál. Dalšího ledňáčka jsem slyšel proletět na první nádrži. Zkrátka pokaždé, když jdu do mého milovaného údolí, vidím je. Je to krása a mám díky nim velkou radost, i ze života. Už přesně vím, kam sedá ledňáček na Srdíčku, takže se můžete těšit na příběh Podzimní ledňáček. Neboť v sobotu brzy ráno by jste mě v posteli nezastihli, neboť by jste mě našli právě u ledňáčků. A já již předem vím, že to bude pohádkové podzimní ráno ve společnosti mých zlatých ledňáčků. Žiji jen jimi. Netajím se tím. Ale snad na tom není nic špatné. Když dnes a denně slýchám a vídám, co se to na světě děje, kam ta naše společnost spěje, tak jsem nesmírně rád, že mám VŽDY KAM a ZA KÝM JÍT. Ať žijí moji ledňáčci říční, nejkrásnější z avifauny.   

18.10.2011 Úterý Přidal jsem krátké povídání o dnešním pěkném výletu na Soutok. Jste zváni a příjemné chvíle při čtení přeji.

A přidávám jeden snímek z toho dnešního rána mezi daňky v říji. Tento je navíc zajímavý, neboť je v lýčí a to by neměl už dávno být. Kamarád mi prozradil, že ten daněk musí být buď nemocný, anebo parukáč. Znám srnce parukáče a vím že se u nich tvoří abnormální tvar paroží. U vysoké a dančí se tak stávat nemusí. Proto mě to zmátlo. Tak jsem se tedy možná setkal s raritním daňkem.

16.10.2011 Neděle Přidal jsem příběh o dnešním krásném ránu v Mariánském údolí. Jste zváni a příjemné chvíle při čtení přeji.

11.10.2011 Úterý Dnes odpoledne po práci jsem si vyšel s Cirem (malý munsterlandský ohař) na okruh kolem Horneku, dolů k Srdíčku a podél Říčky a nádrží asi 7km na konečnou autobusu č. 55. Procházka mě udělala takhle uprostřed týdne radost. Les je na podzim moc krásný a hýří barvami jaké dokáže namíchat jen podzimní čas. Fotoapatát jsem sebou sice měl, ale odpoledne převládala spíš zatažená obloha s nízkou oblačností a tak se fotit moc nedalo. Ale určitě se na Hornek brzy vrátím, i s nikonem na krku. Velmi mne potěšil malý ptáček, vybarvený do azurového hávu, jenž s rychle kmitajícími křidélky přelétl nad pochmůrnou hladinou posetou desítkami lístků a tím celou scénu na jednom z rybníků Mariánského údolí pěkně rozveselil. Ano, měl jsem štěstí, viděl jsem ledňáčka. Tak si říkám, je to krásný pocit, když jdu ven s hlavním cílem: po čase vidět opeřence z nejkrásnějších a taky ho vidím. Ještě listopad, prosinec, leden, únor, březen a už zase "moje" hnízdiště ožije pronikavým pískáním samičky a samečka - páru ledňáčků říčních. Nechť je i 4. sezóna úspěšná. Jak pro ledňáčky, tak i pro jejich pana fotografa. :-)    

5.10.2011 Středa Pro ty, kdož nemají Facebook jsem vytvořil v Galerii galerii Jelení říje 2011. O upgadu vás budu informovat. A asi ještě přidám nějaké nové snímky do jiných galerií. Teď mám čas. Mám fotografické volno. Nyní se budu plně soustředit na vyfotografování ledňáčka říčního při útoku na rybu ve vodě. Nebo může být jen "koupačka". To vše chci nafotografovat v souladu s přírodou, bez jakéhokoliv aranžování. :-)

4.10.2011 Úterý Pro ty jenž čekají na snímky z Jeseníků vkládám adresu na Facebook. Snímky jsou k nahlédnutí v albu Jelení říje 2011. Můj profil je zde: http://www.facebook.com/profile.php?id=1732210407 Předpokládám, že skoro každý je již na této sociální síti přihlášen, ale časem snímky z Jeseníků dám i sem.

Nemohl jsem sem ale nepřidat alespoň jednu. :-)

3.10.2011 Pondělí Tak jsem se přátelé moji vrátil z mých nejmilovanějších Jeseníků. Prožil jsem tam s kamarády Martinem a Honzou téměř neuvěřitelné zážitky. Vše začalo tím, že jsem porazil zkušeného barda Martina v ping-pongu. Poprvé od roku 2007. A poprvé od roku 2007 přála bohyně lovu Diana k fotoúlovku jelena v říji. Měl sebou laně. Vždycky jsem říkával Martinovi: "Marťo, až Tě porazím, vyfotím jelena." A stalo se. :-) Taky jsem pak svého jelena oslavil. Nechtějte vědět, jak. :-) Příběh snad brzy napíši. Zatím přikládám jeden snímek jelena v říji. První je první. Jsem šťastný.

Mladší jelen, ale zvláštní trofej. Na jedné straně mu chybí koruna, na druhé nadočník.

24.9.2011 Sobota Čím víc se blíží svatý Václav, tím, přiznám se, jsem čím dál víc nervóznější. Celý se chvěji, nemůžu spát anebo naopak mívám různé sny. Že na Pradědu už troubí jeleni, jsem se ani neměl dozvědět. Počasí je jako ze škatulky a když mám toto pondělí volno, uvažuji o přespání někde u Pradědu jen tak pod širákem. Hlodá mě ta myšlenka, obeznat si jeleny a jak tam přijedu ve středu s Honzou už bychom věděli víc. Jesenickým jelenům ZDAR! euooo euooo oh oh oh euooooo! 

23.9.2011 Pátek Přidal jsem snímky do článku KRÁSY LESA. Všechny vás zvu! Pokochejte se krásou naší přírody.

20.9.2011 Úterý Do příběhů z lesů jsem přidal jeden příběh o jednom medvědovi. :-) A o víkendu jsem prožil jelení říji s kamarády na Slovensku. Zážitků na rozdávání, ale snímek jelena jsem si neodvezl. Vždy štěstí nepřeje. I tak ale mohu být šťastný. Podařilo se mi jako vedlejší produkt pod horami vyfotit pěknou čiplenku. Kamarádi, díky. Video dám v průběhu věků do složky. Jsem trochu unaven a musím nabrat síly, protože za týden navštívím jeleny v Jeseníkách. :-) A tam bude krom jelenů taky dobrá sestava kamarádů. Přikládám srnečku.

14.9.2011 Středa Do rubruky VIDEO A FOTOPAST jsem přidal první zážitky s fotopastí a první video záběry + foto. :-) Jste srdečně vítání.

11.9.2011 Neděle Jak to bylo s fotopastí? Akce na Pradědu zkončila fiaskem. Levné baterky nevydržely a když jsem koupil nové a zapnul, čekalo mě zklamání. 507 souborů (nastaveno mám video+jeden snímek), plná karta, a na každém kymácející se větev smrku, na kterém jsem past měl. Neuvědomil jsem si důsledek, když jsem jí tam instaloval. Nicméně, jedna vlaštovka jaro nedělá. A tak jsem koupil nové lepší baterky a v pátek fotopast zanesl k jednomu komplexu nor, starých jak metuzalém, kde bydlívají lišky a jezevec. Dnes jsem se byl podívat a světe div se, fotopast byla v provozu a natočila mi důkazy o pohybu divoké zvěře! Jaký pocit pro mne, když jsem prohlížel a zrazu na mne vykoukla bachyně.(z displaye fotopasti) Zvláštní pocit, kde jsem toho času seděl, někdy v noci buchtoval divočák. Taky mě potěšilo video krásné srny, čiplenky, která se zastavila a krásně zapózovala. Z dalších "úlovků" myš, drozd, veverka, jež mě skočila až na fotopast, foto lišky, jezevec nikde. Nechal jsem krabičku dál pracovat a příjdu si pro ni někdy v úterý. Takto si vyplňuji dny, krásné podzimní, před říjí. V Jeseníkách to už brzy začne, ale Honza od Vsetínska už hlásí troubení za bílého dne, čímž mě naprosto vyšachoval a dnes se mi bude špatně usínat. V noci se mi zdává nejen o mimozemšťanech, ale taky o jelenech, o fotolovech na korunované krále našich lesů. (zbytku) Jesenických jelenů ZDAR!

Pěkná bachyňka. :-)     

04.9.2011 Neděle Tak jsem v sobotu zajel na Praděd. Lákalo pěkné počasí a taky vyzvednutí fotopasti, jež jsem na jednom místě u kaliště nainstaloval 31.7. Světe div se, při příchodu k onomu kališti se fotopast na stromě nacházela. Hned jsem měl lepší náladu. Kaliště mezitím vyschlo, ale v polobahně jsem našel čerstvé stopy vysoké. A past byla nastražena ve směru na kaliště. Tedy muselo se na ní něco chytit. Co, to zatím netuším. Bojím se podívat. :o) Ale brzy nervy porazím a nesměle nakouknu. Pakliže se něco vyvedlo, a co zatím čeká na odhalení v krabičce, podělím se s vámi. Ode dneška mi dělají vrásky meteorologové. Varují, že vlivem hurikánu Katia se může zhoršit v září počasí. A to by pro jelení říji mělo neblahé následky. Byla by tichá a uspíšila by se. Ale snad to tak moc hořet nebude a chystaný pobyt v Jeseníkách v čase svátku svatého Václava se vydaří. Ještě 24 dnů. Přikládám několik snímků ze sobotních Jeseníků.

Z cesty Petrovy Kameny - Ovčárna

Údolí Bílé Opavy.

Šťastný nálezce fotopasti. :-)

30.8.2011 Úterý Nemohu spát a tak jsem napsal krátké vyznání s názvem "Čas jeleních lásek se blíží." Je k přečtení v složce "Jelen a jeho svět". Kdo ví, ten ví a pochopí. Jelenům zdar!

28.8.2011 Neděle Mám za sebou celkem pohodový víkend. Jak jsem již minule předeslal, konečně jsem se vyspal. Venku jsem byl, v sobotu po obědě - podívat se jak to vypadá u ledňáčků. Viděli jsme jednoho azurového klenota s tátou. Nory jsou opuštěné, takže hnízdili letos 2x. Kde poprvé, to jsem stále nezjistil, prohlédl jsem celý tok 2 kilometry proti proudu a bez úspěchu vhodného hnízdění. Už začínám mít pocit, že zahnízdili kamarádovi a ten mladý ledňáček u nory 7.7. je od něj. Jenže si nejsem jistý, kde přesně kamarádovi hnízdí (ne Pavle, abych Ti špicloval v revíru) ale je to docela dost daleko od mých. Prostě nevím kde přišel na svět ale na mnou pozorovaném hnízdišti to nebylo. Ale na jiné téma. Těšte se na další příběh. Ale počkejte si. Je to paradox, už je napsaný, ale ještě s ním do éteru nemůžu, čeká na schválení u kamaráda. Je totiž psaný ve Slovenštině. :o) A kdo jiný by mi mohl zkontrolovat pravopis než rodilý Slovák. Mám rád Slovensko a tamní dobré lidi. Váží si přírody tak nějak víc, než my Češi. Přidávám jeden obrázek z 21.7. Bylo to nádherné ráno.

24.8.2011 Středa Tak jsem si dnes donesl domů nový spacák. Do -7 stupňů, ale to je extrém. Dobře se budu cítit při nule. Pončo jsem si neodnesl, hodně šustilo a tak se zkusím ještě poohlédnout po jiných. Dnes 35 dní do svatého Václava. Blíží se jelení říje. Předevčírem jsem poslouchal v rádiu počasí a koncem září se mají na horách objevit přízemní mrazíky. Někoho ten fakt přimrazí, je to pro něj smutná zpráva. Zase se oblíkat! Kruciš. Pro mě ale je to výborná zpráva, z které se raduji. Zároveň mám nepopsatelný pocit v podbřišku. Moje pranostika zní: Mrazíky ranní koncem září - v Jeseníkách troubí jeleni jako diví. Těším se na chladnou noc s kamarádem Honzou prožitou pod klenbou nebe plného tisíce hvězd a padajících bolidů. Daleko od lidí. Jen ve společnosti troubících jelenů. Tak, jako jsem prožil svoji první jelení říji. Tenkrát v roce 2007. Od té doby mne ten čas nepřestává vzrušovat a už daleko před tímto časem jsem nakažen nemocí zvanou říje. Ale jsem nemocen rád. Někdo se mi směje, ale kdo ví, o čem je řeč, stoná se mnou. Trochu přidám do ohně. Dlouho jsem vybíral na kanálu YouTube až jsem nakonec našel toto video. http://www.youtube.com/watch?v=wqhhG9u4z4E Po shlédnutí (nebo spíše poslechnutí) těch, jež nerozumí, se jim možná udělá jasno proč ta moje nemoc doprovázená horečkou. A pro ty, jež rozumí, krása, viďte!     

22.8.2011 Pondělí Včera jsem přidal do příběhů z lesů příběh, jež jsem prožil v sobotu. Pravděpodobně to bude na dlouhou dobu poslední psaní. Vysvětlím proč. Končí srpen a jako každoročně bych se v nastávajícím období chtěl připravovat na stále omílané téma mezi mnou a kamarády. Jde o téma Jelení říje. Tu ztrávím v Jeseníkách. A poprvé ne jen víkend, ale zhruba asi 5 dní mezi "svými" jeleny. Pokud vše projde v práci a 2 dny dovolené dostanu. A samozřejmně bude-li přát počasí. Bude to náročný pobyt, proto potřebuji trochu nabrat sil. To vstávání i o víkendech brzo ráno mi nesvědčí, sním že se tuto sobotu konečně krásně vyspím, tak do deváté ranní. Ani kdyby mi vycházající slunce svítilo do obličeje. No, možná bych si to i rozmyslel. :-) Připravuji se svědomitě. Nechci nic nechat náhodě. Mám rád svoje pohorky AKU, tak dostaly nové tkaničky. Před samotnou říjí je naimpregnuji a můžem šlapat! Nenateče mi do nich, pokud si nezapomenu přibalit návleky, ty hodně pomohou v ranní vlahé trávě. Inspiroval mne kamarád Honza Moučka, tak si při návštěvě obchodu s vybavením pro turistiku, kde si vyzvednu nový spacák (později povím proč) odnesu (po zaplacení) i zelené pončo. Pršiplášť, jež měl na poslední naší výpravě Honza a velmi ku prospěchu. V plánu mám potom vyměnit moje staré diftýnové kalhoty Afarsky. A nač ten spacák? S Honzou Ovesným jsme se předběžně domluvili o spaní pod širákem. Našeho kolegu Martina už takové věci nelákají, už ale několikrát přes jelení říji v lese přespal. Nás to noční dobrodružstí láká, už proto, že můžeme být ještě blíže svým jelenům. A usínat při koncertu paroháčů musí býti nezapomenutelným zážitkem. Snad nám to vše výjde. A třeba si už konečně odvezu z Jeseníků snímek jelena v říji. Musím. Martinovi jsem to slíbil, jinak mu dám svůj foťák. :o) Takže u příběhů až koncem září. Nyní začíná období příprav na jelení říji. Není vyloučeno, že zavítám ještě dříve do jiných lokalit v České republice, jelikož někde začíná říje dříve, někde už dokonce v těchto dnech slyšeli troubit jelena! Zatím co v Jeseníkách ještě králové spí. Už mlčím. 

16.8.2011 Úterý Při nedělní procházce, kdy jsem ráno zažil krásný příběh ze srnčí říje a setkal se se srnčí rodinkou v mlze, jsem ještě zašel za mými ledňáčky. A cestou k nim, nedaleko splavu u třetího rybníka mne pod cestou u potoka upoutala pozornost oranžová skvrna. Objevil jsem smutný nález čersvtvě zhaslého srnčete. Nebyl to hezký pohled, mělo hlavu pryč. Nedokáži si vysvětlit, kdo stál za zmaření života srnčete. Liška? U frekventované trasy? Nikdy jsem jí v okolí neviděl. Výr? Ten údajně odděluje hlavu od těla... Toulavý pes? Možná a o to je to tristnější. Ačkoliv se jedná o nepěknou věc, budu jí zde prezentovat, nechť si lidé uvědomí, co mohou zavinit jejich pejskové. Existují i jiné hrůzy. Před několika lety (4-5) jeden majitel na Starých Zámkách (u Líšně) cvičil svého pitbula na srnčím. Ten strhl v zimě několik kůsů. Pachatel byl tenkrát usvědčen nožem jež nechal na místě činu - kdosi ten nástroj poznal... A přidal jsem další úlovky do Krás lesů. Jen vstupte.

14.8.2011 Neděle Dnes jsem prožil nádherný den. Můžete si přečíst nový příběh, jež jsem prožil dnešní ráno. Jen krátce dnes, neboť je již noc a zítra opět začíná pracovní týden a opět v plném nasazení i s přesčasy. Fotolovu zdar!

09.8.2011 Úterý Dnes je tomu přesně 3 roky, kdy jsem spustil tento blog. Ani ve snu mě tehdy nenapadlo, že by mohl vydržet tak dlouho. A vidíte, stalo se. :-) Chtěl bych poděkovat servru pise.cz Díky němu fungují moje stránky. Velmi snadná údržba, intuitivní nastavování, design, možnost do nekonečna přidávat články, to jsou hlavní důvody, proč jsem si servr pise.cz oblíbil jako žádný jiný konkurenční v tvorbě www stránek. Jsem velmi rád za všechny návštěvníky mého blogu, ať již náhodným "kolemjdoucím" či pravidelným čtenářům, kterých není málo. Bez vás by tento blog nefungoval. I nadále jsem vám zavázán a motto mého blogu zní: "Propagovat přírodu a přírodní krásy, aby se tyto nestaly v budoucnu pouze luxusem a vzácnotí, nýbrž i všední příroda má své jedinečné kouzlo." Kdyby alespoň jeden čtenář jejím kouzlům podlehl díky mým příspěvkům, splnil by se smysl těchto stránek. Nestyďte se mne kontaktovat v Návštěvní knize. Chtěl bych znát vaše názory. Přeji všem radost a pokoj při čase ztráveném v lůně naší krásné přírody. Určitě to nebude čas zbytečný. Váš Radim Kalivoda. 

07.8.2011 Neděle Přidal jsem do příběhů z lesů povídání O vodnících z Pradědu. A přikládám dnešní pokus o focení srnčí zvěře. Je dobré, že v části revíru stojí pšenice (proč asi) a tak se mi snad v průběhu týdne po odpoledních podaří nějaký snímek. Láká mě taky lán řepky, v kterém jistě odpočívají divočáci. Snad mi kamarád dá včas vědět, abych mohl vyrazit sledovat soudruhy kombajnisty. Ale při takovém deštivém počasí uvažuji, zda se letos dočkám...

06.8.2011 Sobota Je tomu skutečně tak, jak jsem předpokládal. Ráno oblačno, déšť. Co se dá dělat. Z focení sešlo. Tak nějak teď trpím menší krizí. Na co všechna ta technika, když nemůže se předvést venku v terénu. Snad se počasí umoudří alespoň zítra. Ráno bych chtěl zkusit štěstí. Vím od kamaráda myslivce, že je u nás srnčí říje už týden v plném proudu. A já jen trčím doma. Ale možná, že v neděli večer se dočkám čekané. To když kamarád půjde, slíbil mi že mě vezme sebou na posed. Přikládám jeden obrázek z minulého víkendu v Jeseníkách. Ať to tu není takové smutné bez barevné fotografie. Co se týče chystaného příběhu, na nějž někteří čekáte, bude hotov už brzy!

05.8.2011 Pátek Přistihl jsem se, jak si říkám, kterak ten čas letí. No uvažte, už je půlka roku za námi. V těchto dnech probíhá srnčí říje, na kterou ještě nemám pořádné štěstí za dobu co fotím zvěř. A bohužel se mi letos počasí vysmívá. Ještě odpoledne to vypadalo dobře, pak ale přišly těžké mraky a nyní je u nás bouřka. Chtěl jsem jít ráno ven, ale vypadá to, že zataženo s přeháňkami vydrží zítra celý den. A vsadím se, že jak zavřu paty v práci, udělá se hezky. Nejvhodnější na srnčí říji a na srnce vůbec jsou rána, odpoledne je teplo a v revíru potkávám víc lidí jako zvěře, ta vychází až skoro za tmy. No nic vypínám to. Už je blízko ta bouřka.  

29.7.2011 Pátek Nemůžu se dočkat soboty. Víte proč? Máme s kamarády domluvený víkend na Pradědu. Ubytování na naší nejmilejší Barborce. Meteorogové hlásí sice trvalé deště, ale to nám přece náladu nemůže pokazit. S Martinem a Honzou je sranda a pokaždé, když se my tři setkáme, je z toho perfektní akce. Ať třeba padají trakaře. Těším se nahoru jak malý kluk. A mám k tomu ještě jeden pádný důvod. Budu mít od Honzy fotopast. A tu se chystám umístit do Jesenických hvozdů, aby tam, třeba na dva měsíce, sbírala cenná data o životě tamnějších plachých tvorů. Medvěda, či rysa nenafotím, bohužel. Třebaže bych si je v mém nejmilejším pohoří přál. Rys snad loví v lesnatém kraji pod Pradědem, ale "chytit" ho by se rovnalo zázraku. O medvědu, jež se sem tam do Jeseníků zatoulá, platí šance asi jako to, že se příští týden podívám do vesmíru. :-) Tak nám přátelé držte palce a vězte, že určitě sem přibude povídání o tom našem víkendu.  

25.7.2011 Po deštivém víkendu, kdy jsem u ledňáčků vůbec nebyl, jen kolegyně čekala, nicméně bez úspěchu, tuto kapitolu pro letošní rok opouštím. Mají za sebou dvě hnízdění, možná ještě potřetí, ale v jiné noře na jiném místě teritoria, kolegyně o víkendu pátrala bez úspěchu, já mám možná místa ještě v rukávu, však tak brzy se tam asi nedostanu. Jsem neskonale rád, že jsem moje nejkrásnější opeřence mohl pozorovat a taktéž, že jsem to umožnil i druhým. Byl to pro ně splněný sen. I když snímky měli mnohdy oni lepší, přesto, nebo právě proto jsem šťastný. Děkuji i za jejich hlášení při pozorování, díky kterému můžeme celkem detailně sestavit celé jaro a léto ledňáčků. Ovšem, stále toho o nich mnoho nevíme a jejich dokonalé poznání je běh na dlouhou trať. Vždyť vlastně letos POPRVÉ jsem se jim věnoval důkladněji. Loni jsem sledoval důkladněji jen tok s pářením. A vlastně to bylo jen několik málo návštěv v nedokonalém krytu. Celé hnízdění mě překazil déšť. Nyní zodpovědně říkám: Pokud mi kryt do příštího jara vydrží, budu mít díky letos zbudovaným otvorům v každé straně a zejména otvoru, jež dohlédle na hnízdní stěnu i když je kryt umístěn před odsedovou větví, naprostý přehled o dění kolem. Však díky němu Jana nedávno vyfotila volavku. Třeba jí dá někdy na svoje stránky které jsou v odkazech.

Nyní se již plnně připravuji na další svátek, jímž žiji. A tím není nic svátečnějšího, než JELENÍ ŘÍJE. Zbývá 66 dní a znovu se setkám na Barborce se svými kamarády a budeme tu, jako již tradičně prožívat naplno, celým svým srdcem lásky parohatých králů jesenických hor! Ať žijí JESENIČTÍ JELENI. Tentokrát mi do karet bude hrát i FOTOPAST, jež nově vlastním. Tedy v ruce ji budu držet až 31.7. kdy mi ji předá kamarád Honza.   

22.7.2011 V přírodě se udávají nejen věci hezké. Dochází v ní i k tragédiím. Při výletu na hrad Landštejn, jež jsme jako celá rodina absolvovali minulý víkend, se mi v jednom menším rybníčku v lesním údolí pod hradem ukázal takový pohled. (viz přiložený snímek) Okamžitě jsem podle rýdovacích per poznal v mrtvém tělíčku krahujce obecného. Dravce malého vzhledem, ale chováním velkého bojovníka. Co se odehrálo, o tom se můžeme jen dohadovat. Utopil se při neúspěšném útoku na ptáka, spadl v noci ze stromu když byla vichřice, či dostal spršku broků? Nevím. Shodou okolností jsem při návratu z hradu nedaleko od místa nálezu krahujce potkal sokolníka, jenž na hradě předvádí letové ukázky. Uletěl mu raroh. Dali jsme se do řeči a oznámil jsem mu věc o krahujci. Povídal mi, že zrovna před týdnem zachraňoval vypadlé mládě z hnízda stejného dravce. Podle rýdovacích per utopeného krahujce tipuji, že to byl mladík, možná nezkušený. JE HO ŠKODA.

16.7.2011 Mladí ledňáčci opustili noru. :-) Tak se to rodičům povedlo, vyvedli mladé. :-) Vylétli někdy od 12.-16.7. Pokud počítám, že vylétli 14.7., odečetl jsem dny, po které ledňáčci mladé krmí v noře, pak mi přesně vyšel datum, kdy jsem objevil pod norou skořápku. Puzzle do sebe krásně zapadá. Krmili 25 dnů. Někde se udává 23, jinde až 27. Jsem velmi šťastný. Síla přírody je velká. Původně jsem se obával, že je bude rušit přítomnost lidí, oni však dokázali vyvést letošní už druhou generaci krásných drahokamů. Jedno mi ale stále vrtá hlavou. Kde vyvedli ty první. Co nevidět začne pátrání. A jsem zvědav, zda zahnízdí letos potřetí. Všechny ostatní nory jsou neobydlené. Třeba se pokouší právě v té druhé lokalitě. Přikládám jednoho fešáka, mladíka. A přiložím ještě videa. Mladý ledňáček a pak taky konipas horský při krmení dorostence. 

Přečtěte si Ledňáččí Odyseu a taky brzy přibude několik snímků ve Foto týdne, jež chystám zároveň přejmenovat.  

http://www.youtube.com/watch?v=F025w1N3IKw mladý ledňáček poprvé

http://www.youtube.com/user/fotolovec#p/a/u/0/wQs1xWA7lvw mladý ledňáček podruhé

http://www.youtube.com/user/fotolovec#p/a/u/2/66PPpoUeJbY krmení konipasů

13.7.2011 Člověk se má radovat z maličkostí. A tak to dělám nyní i já. Po půl roce jsem konečně přišel na to, jak vypnout na foťáku u autofokusu režim 3D. Ten totiž zaostřoval systematicky na pohybující se objekty, ve snaze pomoci fotografovi k lepšímu snímku. Mně byl ale na obtíž a někdy jsem při focení byl i nepříčetný. Protože vždy spolehlivě přeostřil tam, kam jsem nechtěl. Teď je to radost ostřit. :-) Jen tak mimoděk, snad vám nevadí, že tu píšu pořád jen o ledňáčcích. Loni jsem sliboval, že se jim budu věnovat. A ono to tak opravdu je. Málo kdy se odreaguji někde na motýlech či v Chorvatsku nebo na srncích. Ledňáčky dokumentuji a chtěl bych takto činit i nadále. Stále je totiž co objevovat a  o čem se o jejich životě učit. A koneckonců ukažte mi prstem na člověka, jež jednou spatří azurově třpitivý klenot a nezamiluje si jej. Na konci sezóny nejen o nich, ale o všem ptačím životu u potoka chystám rešerši. Aby bylo jasno, konec sezóny příjde v září. Pak ale pro mne nastává další obbobí, kdy se ve fotolovcovi rozvíří "barva". Blíží se ta dvě magická slova, kvůli kterým se na mě nemůžete pro občasnou potrefenost a posedlost jimi zlobit. Tato slova zní: JELENÍ ŘÍJE.     

11.7.2011 Jak je to tedy s "mými" ledňáčky? Stále krmí. Táta Emanuel o 106. Mladý ledňáček, o kterém jsme se původně domnívali že je čerstvě vylétlý, jím není.  Tento náš ledňáček sice mladý je, ale vše nasvědčuje tomu, že se narodil již o snůšku dříve. Jenže přátelé problém je v tom, že "moji" ledňáčci zatím žádné mladé nevyvedli. V teritoriu jsou jen dvě stěny - strhlé břehy, ve kterých mohou hnízdit. Víc jim to ráz našeho potoka nedovolí. Ty dvě stěny mám pochopitelně vizuálně pouhým okem i dalekohledem propátrané. Je v nich celkem 6 nor. Všechny staré, již dříve před lety, vyhloubené. Povím vám něco o poznávacích znacích ledňáčových hnízdění, potažmo přítomnosti mladých v noře. Mladí ledňáčci vylučují tmavý řídký trus, který, protože nora vždy mírně stoupá, stéká až k jejímu ústí, kde zanechává snadno identifikovatelnou "mapu". Takto nora přímo svítí do dálky. A taková musela být zhruba koncem května, pakliže se přikloním k důkazu toku koncem března. Problém je ale v tom, že jsem žádnou obsazenou noru v květnových, ale i červnových dnech neviděl, nebo nenašel. Pakliže nenašel, alespoň bych musel slyšet ledňáčky při krmení první snůšky. Ty jsem taky neslyšel. Nebo alespoň nezahlédl či nezaslechl typické "čik-čik" mladých ledňáčků. Tedy, jediná vysvětlitelná teorie je ta, že ledňáčci zahnízdili jinde ve svém teritoriu (ale kde, to nevím) i když si, prokazatelně, při toku upravovali noru mnou pozorovanou. Na jiném místě tedy vyseděli a vyvedli mladé, v případě dubnového kladení vajec měli vylétnout před začátkem června a potom, druhou snůšku nakladli do nory, kterou si upravili při toku koncem března. Mladý ledňáček, ke kterému by měsíc života pasoval, objevivší se u nynější obsazené nory, by snad mohl být takzvaný "helpr", jež je starší bratr, pomáhající krmit jeho mladší sourozence. Ovšem nikdy jsme ho s kamarády neviděli letět do nory s rybkou. Jedno je ovšem jisté. Díky častým návštěvám, ovšem nikdy ne vyrušovacím! vždy poctivě v krytu a neviděni odcházíme, čekáme vylétnutí mladých okolo 14.7. Samičku jsme neviděli, předpokládám, že sedí na třetí snůšce. Ale v které noře, to bohužel zatím nevím. Pravdou je, že jsem Amálku, jak jsem samičku pojmenoval, neviděl od doby toku. Zkrátka ledňáčci mě vždycky dovedou překvapit a jsem moc rád, že je mohu pozorovat. Letos se věnuji prakticky jen jim. A je dobře, že se se mnou ledňáčkům věnují i mí dva kolegové, (kolega a kolegyně) kteří hezky doplňují moje pozorování. Já se tu opět ozvu s čerstvými informacemi. :-)     

10.7.2011 Tak jsem si nakonec po všech peripetiích dnešek u ledňáčků užil. Dnes už nic nepřidám, ale jedním slovem: ledňáčci mě stále dovedou něčím překvapit. A to co jsem psal o vyletení prvního mladého, to neplatí. Víc zítra.

09.7.2011 Dnes mě možná stála moje meteorologická chyba cenu toho, že se asi osobně nesetkám s plody ledňáčcí lásky. Měl jsem k nim plánovánu cestu. Budík byl nařízený na třetí hodinu ranní. Tak brzo proto, že jsem chtěl přesunout kryt o několik metrů, a to jde jen po tmě, tak abych se neprozradil. Vše jsem měl nachystané a v devět hodin s očekáváním usnul. Na nebi začaly zářit hvězdy. Tentokrát mně ledňáččí pískání probudilo. Ve tři hodiny ráno, ještě rozespalý jsem otevřel okno a obloha byla z půlky zatažená nízkou oblačností. Společně s dusnem to nebude dělat dobrotu, řekl jsem si. Ještě jsem chtěl zapnout počítač a zkontrolovat radar. Nakonec jsem zase zalehl do teplé postele. Probudilo mě až slunce o půl deváté. Ráno muselo být jasno a u ledňáčků by se krásně čekalo. Dostal jsem se ven, ale akorát o půl hodiny později - pro mléko do potravin. Bylo jasné, že v takovou dopolední hodinu vyrazit k mým kamarádům rovnalo by se zbytečnosti. Kdybych se tehdy podíval na radar, prozradil by mi jistě víc... Zítra je poslední den víkendu. Po něm už opět od pondělí do práce. Ale to asi musí všichni. Volno nedostaneme, výroba se rozjíždí ve velkém - blíží se Vánoce. Zítra ráno bude možná příležitost vidět mladé ledňáčky naposledy. Záhy je rodiče odeženou z revíru. A jak tak sleduji krajinu z okna, na jihu se blýská. Ano, radar nelže, srážky jdou od jihu na sever, u Laa an der Thaya právě bouří a oblačnost se srážkami velká jako Jihomoravský kraj míří k nám. I když radar hlásí srážky, u nás zatím nespadla ani kapka. Ale je dusno a oblačnost. Nevím, jak bude ráno, ale moc šancí tomu nedávám. Zda zahnízdí letos podruhé, to nevím. Letos mají o měsíc zpoždění, přikláním se k tomu, že tito mladí ledňáčci pocházejí z náhradní snůšky. Za normálních okolností už dávno předávno měli vychovat novou generaci. Co se stalo se už nedozvím. Ale jsem rád, přirozeně, že se jim to nakonec povedlo. Azurovým klenotům ZDAR! NECHŤ SI V POKLIDU LOVÍ NA PRŮZRAČNÉM ZLATÉM POTOCE.  

http://www.youtube.com/watch?v=21RJ8LTBc64   

Alespoň přikládám jedno video z poslední, úterní návštěvy. Aneb když nepřeje ani světlo ani model. :-)

07.7.2011 Zdeňku, děkuji! A gratuluji zároveň k takovým zážitkům, jaké jsi měl dnes u ledňáčků.

Totiž - kolega si na moje doporučení byl ráno sednout. A tak mi mohl hlásit: první mladý ledňáček je z nory venku. Takové zprávy túze moc pohladí po duši. Vždyť o to nám se Zdeňkem jde. Pozorovat ledňáčky a přitom se dočkat jejich úspěšného vyhnízdění. V noře ještě několik mladých zůstalo, pilně je sameček Emanuel dokrmuje, ať můžou za svým bráškou prozkoumávat svět :-) Tedy doufám. Kamarád mi hlásil krahujce přímo nad krytem u nory. Neseděl tam asi jen tak pro nic za nic. V sobotu se tam chystám já a to se ví, že se za svými klenoty těším. Přikládám Zdeňkovy dva snímky. 

spodní snímek: mladý čerstvě vylétlý ledňáček.

05.7.2011 Tak to přátelé ráno vyšlo!  Ač se to večer nezdálo, ráno mě probudilo slunce. Chvíli jsem váhal - jít - nejít, ale nakonec zvítězila láska k mým ledňáčkům. Dokonce jsem se musel vrátit pro sluneční brýle, jak krásně svítilo. To ráno se povedlo. Zajímavé, jak funguje šestý smysl. I když tentokrát jsem jej moc neposlechl. Kráčel jsem si to asfaltkou kolem potoka. Něco mi říkalo, že si mám nachystat foťák, být připraven na černého čápa. Černý čáp v těchto místech nebývá, odbyl jsem vyšší smysl. Po pár krocích se skutečně od potoka vznesl velký pták. Volavka, nebo čáp? Jmenuje se latinsky ciconia nigra a je to čáp černý. Pro mne a údolí je to mýtické zvíře. Ale když mi nedávno kamarádka říkala, že ho vyplašila na potoce, trochu jsem zadoufal. A zaváhal. Mít vybalený foťák, mohl jsem jej líp vyfotit, takto odletěl do stráně, sedl si na velký pařez a z povzdálí sledoval situaci. Já rychle vybalil foťák a snažil se alespoň o dokumentační smínek. Pro velkou "tmu" však žádná sláva a nějaké budoucí čekání u potoka nepřipadá v úvahu. Pokračoval jsem kvapně k ledňáčkům. Při příchodu na rybník jsem byl mile překvapen. Lovili tam dva ledňáčci. I když daleko, teleobjektivem jsem kontroloval nožky samečka, sednuvšího na větev nad vodou. Uff, je to dospělec. Druhého ptáka jsem neurčil co do stáří ani pohlavím, ale hezkým zážitkem byl let obou drahokamů proti mě. Série snímků se příliš nevyvedla. Málo světla a dlouhý čas. V místech kde scházím ke krytu seděl rybář a tak jsem musel oklikou, abych zbytečně neupozorňoval. Přemítal jsem, zda ten druhý ledňáček nebyl mladý, abych do krytu nechodil zbytečně. Jen jsem usedl, za dvě minuty mi Emanuel ujistil jak se věci mají. Seděl na své oblíbené větvi a ze zobáku mu trčela velká rybka, hlavou ven. Tak bylo nad slunce jasné. Ještě krmí. Tím se začal krásný film. Čekal jsem 2,5 hodiny a za tu dobu přiletěli nakrmit celkem 9 x !  V 10:00 jsem šťastný v rychlosti opustil kryt. Samozřejmně, že mě nezpozorovali. Nefotil jsem, ale filmoval. Bohužel, i když sem tam slunce zasvítilo, u nory byla velká tma. Moc světla tam nejde a podmínky jsou na hranici fotitelnosti. Ještě k tomu jsem použil telekonvertor, který sníží světelnost o 1,5 clony. Přesto se mi několik záběrů podařilo natočit a tak se s nimi můžu teď podělit. Jsem opět šťastný. Ještě týden a mladí ledňáčci si poprvé vyzkouší studenou vodu. :-) Třeba budu při tom.

http://www.youtube.com/watch?v=DFvRVqvTbxg

04.7.2011 Počasí opět nepřeje. Ještě před pár hodinami to vypadalo, že se umoudří a já tak budu moci alespoň jeden den z těch 7 volných k mým azurovým klenotům, ale obloha zatažená těžkými olověnými mraky nedává příliš pěkné vyhlídky na zítřejší ráno. Vzhledem k tomu, že se chystám na záběr přímo nory a tam je to se světlem špatné skoro pořád i když je slunce, tak prakticky nemá cenu do tmy vstávat. Bohužel asi propásnu poslední chvíle krmení a mladí mě uniknou, jako tomu bylo loni, kdy mi plány taktéž zhatil déšť. Nemám vůbec náladu. Ale situaci během noci budu monitorovat a stále jsem připraven ráno vyrazit. Alespoň když už né foto nebo video,  zjistit stav abych mohl zapsat do svojí ledňáčkové statistiky. Naposledy jsem u nich byl 25.6. což je už zase 9 dní a to znamená jediné - když už tehdy krmili, pomalu se blíží čas jejich opuštění nory... Kdo ví, jestli ještě letos zahnízdí podruhé. Špatnou náladu nemám kvůli nezískání snímku, vždyť už jich mám nafocených hodně, nýbrž že nemůžu kvůli tomu deštivému počasí zkontrolovat ledňáčky a tak se dozvědět jak na tom jsou... 

03.7.2011 Všechny vás zvu na právě probíhající výstavu fotografií v Karlove Studánce v Jeseníkách. Bližší info zde: http://fotolovec.pise.cz/vystavy-fotografii/072011/

Aktuální deštivé počasí mi dělá vrásky na čele. V těchto dnech ledňáčci vyvádí mladé a zvednutá a zakalená voda jim nedovolí naučit se lovit rybky. To je pro ně katastrofální. Snad se počasí umoudří, už se k nim opět těším, zjistit, co je nového.

26.6.2011 Neděle Včerejší návštěva k ledňáčkům dopadla dobře. Krmí o sto šest. Jediné, co mne nepotěšilo, bylo chování skupinky lidí, jež se utábořili na rybníku kousek od ledňáčků. Pokud si tito lidé říkají trampové, tak to jsou na obrovském omylu. Opojeni alkoholem do sobotního rána juchali a falešně zpívali myslím nějakou trempskou muziku. Taky drbali. Zkrátka, ledňáčci se asi pěkně divili. Říkat jsem jim nic nechtěl, nemělo by to moc smysl a navíc, zbytečně jsem se nechtěl nechat překvapit.

Přidal jsem nové psaní - do složky Ledňáččí odysea.

Přidal jsem nové VIDEO

Dnes mne napadlo, že bych se chtěl podívat do Bavorského lesa. Na expedici za medvědy, vlky a rysy, zkusit na vlastní kůži, jak to tam vypadá. Spíš jen tak z recese. Když si tam každý cvakne medvěda nebo rysa a přesto tam hodiny čekají mnohdy prý bez úspěchu... Pokud by někdo chtěl se mnou, stačí napsat. 

21.6.2011 Úterý Včerejší návštěva k ledňáčkům byla úspěšná. Objevil jsem důkaz, že vejce byla oplodněna a řádně vysezena. Tedy, hovořme o jednom vejci. V snůšce jich má ledňáček průměrně 7 a předpokládejme, že i ostatní se vylíhli bez problémů. Snímek zachycuje fragment skořápky vajíčka ledňáčka říčního (alcedo atthis). Našel jsem jej pod norou. O víkendu se za nimi rozhodně chystám, toužím jim být opět na blízku, avšak v krytu tiše schován.

30.5.2011 Pondělí Přidávám něco k dobré náladě. Dnešní Emanuel. Už krmí mladé.

30.5.2011 Pondělí Zvířecí tragédie se odehrála dnes nad ránem na silnici mezi Velkou Klajdovkou a Ochozí u Brna. Srna byla sražená čerstvě, vnější zranění jsem neobjevil, barva jí netekla. Nosila v sobě, jak je patrné z druhého snímku, srnče, jež by už brzy spatřilo světlo světa. Bohužel se tak už nikdy nestane. Na této silnici to přitom není jediný případ sražené srnčí zvěře a řidiče upozorňuje příslušná dopravní značka. Z vlastní zkušenosti ale vím, že se těmito místy auta a motorky prohání víc, než povolenou rychlostí, aniž by vůbec mysleli na střet se zvěří. Jak mohl dopadnout taky střet s divočáky, kteří už tam tátovi přes silnici jednou večer přebíhali. Naštěstí daleko. Snad by na tomto úseku silnice pomohla pachová zradidla, jež se až nyní v naší republice dostávají na veřejnost.

Omlouvám se za snímky, ale třeba se některým řidičům rosvítí.

26.5.2011 Čtvrtek Přidal jsem do příběhů z lesa pro kamarády i pro všechny příznivce Jeseníků povídání s názvem Bouřlivý jesenický víkend. Prožil jsem jej s Honzou Ovesným, jež je též autorem snímku v úvodu a videí uvedených pod článkem.

9.5.2011 Pondělí Přidávám jeden snímek z vydařené sobotní návštěvy u mých zlatých ledňáčků. Příběh mám v plánu, jenže čas na psaní není. A navíc mám špatnou náladu. I když jsem si dnes z Prahy přivezl nový objektiv Sigmu 10-20 a fotil s kamarádovým objektivem Nikkor 300/2,8 AF-S VR. Ve čtvrtek odlétám do Londýna a mám ještě spoustu věcí na vyřízení.

6.5.2011 Pátek Opět se počasí vydařilo v posledních dnech a tak jsem dnes večer vyrazil s krytem v království ledňáčků. Abych pravdu řekl, zítra budu čekat s nejistým výsledkem, neboť jsem je od začátku dubna neviděl. Byl jsem u nich několikrát, vždy však pouze krátce a bez krytu, jen z dáli dalekohledem. Či případně narychlo odfotografovat noru. Ta vypadá používaně. Minule jsem se zmiňoval o velkém otvoru vedle nory. Dutý prostor byl asi pozůstatek staré nory. Při poslední pochůzce jsem sledoval noru dalekohledem a najednou zřím pohyb. Po stěně na výstupcích si to cupital konipas horský. Blížil se, stoupal a pak šup a zmizel v té velké temné prostoře. Takhle to udělal několikrát a už je mi vše jasné. Má tam zařízenou domácnost. 50cm od nory ledňáčků. Čipera co pohazuje ocáskem dokáže vždycky svým zjevem i zpěvem dodat náladu. Tato noc bude bezesná. Nejen, že je už 23:50 a slunce vychází v 5:29, tedy musím tam být dávno před tím, ale nebudu myslet na nic jiného, než na zářící ledňáčky. Dobrou noc a doufám, že sem připíši svůj zítřejší příběh o zdárném pozorování, filmování a fotografování ledňáčků říčních.

30.4.2011 Sobota Po delší době jsem se opět dostal k našemu Zlatému potoku. Musel jsem zkontrolovat budky. U obou mám úspěch. V první jsou konipasi horští, jež už mají mladé, narychlo jsem viděl v hnízdě 4-5, můžou být do pěti dní staří. Nechtěl jsem je moc vyrušovat tak honem pryč aby měli klid na krmení. Určitě se k nim podívám se sítí. Další budku obývají skorci. A Ti už taky krmí. Z polouzavřeného hnízda vykukovala dvě holátka. Stavil jsem se samosebou i u ledňáčků. Už jsem je dlouhou dobu neviděl. Nora vypadá používaně, v těchto dnech by se měli vylíhnout mladí. Druhý otvor, vzdálený od obsazené nory půl metru vpravo je jakýsi enormně zvetšený. Jakoby vyhrabaný. Nevím, co si o tom mám myslet. Buď hlínu kolem strhly deště, nebo se tam nějaký predátor zkoušel prohrabat. Když jsem tam byl v zimě a dokumentoval nory, vypadala pohledem v dalekohledu jako malá díra (tak akorát na ledňáčkovo tělo) bez žádné chotby, jakoby tam byla velká dutá prostora. Je

Den, kdy zmizela fotopast a vrátil se ledňáček.

Když mi na poslední lednový pátek dali nadřízení v práci volno, těšil jsem na ráno, jak půjdu zkontrolovat fotopast. Teploměr ráno při jasné obloze ukazoval lehce pod nulou a já se vydal za čerstva do lesa za fotopastí. Jaké ovšem nastalo překvapení – kmen stromu, na kterém jsem měl upevněnou kameru s čidlem zel prázdnotou. Fotopast zmizela. Stejně tak jako makrela na ochozu. V tu chvíli se mi v hlavě honila spousta myšlenek, nejvíc však vztek na někoho, jenž dokáže sáhnout na věc, jež mu nepatří. Naštěstí byla moje fotopast opatřena PIN kódem, který znám jen já a tak je druhému přístroj k ničemu. Domů jsem přišel zkroušený, ale záhy mě zlepšili náladu kamarádi, jenž stáli při mě. Nač sedět doma, když oknem pokoj prosvětlují paprsky slunce. Musel jsem znovu ven.

O jednom zasněženém lednovém ránu.

Mým nejoblíbenějším dnem v týdnu je pátek. Je posledním pracovním dnem a ve tři hodiny odpoledne mi tak začíná víkend. Páteční večery jsou moje nejoblíbenější. Chodím obvykle o něco později do postele. Díky tomu mi neuniklo, že se začaly z nebe spouštět v noci sněhové vločky. Hned mi to zpříjemnilo náladu. Pokud to tak vydrží do rána, říkal jsem si v duchu, ale vlastně i "moderně" sdílel na sociální síť Facebook, vyrazím ráno na obchůzku spojenou s kontrolou fotopasti. Věděl jsem a těšil se, že sněhová pokrývka mi dovolí stopovat, či zjistit, co se v lese pohybuje.

Zde budu postupem času přidávat videa z nové zrcadlovky Nikon D7000.

Premiérově na YouTube přes odkaz http://www.youtube.com/watch?v=DaZdx7Tmcjk se můžete podívat na první video z tohoto fotoaparátu. Točil jsem ho před chvílí jako test. Upozorňuji že je maximálně amatérské a demostruje zde pouze kvalitu, či nekvalitu videozáznamu. To posuďte sami. Lepší videa vzniknou až s použitím stativu a samozřejmě s teleobjektivem. To chroustání je ostření setového objektivu Nikkor AF-S 18-55/3,5-5.6g ED IF. U AF-S 300/4g ED IF by tak hlasité ostření nemělo být. Uvidíme. Tak pěkný komediální zážitek. :-)

Přidávám dvě videa ledňáčků z 24.3.2011.

http://www.youtube.com/watch?v=rNDFsb7npzs&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=m_Hjzu87gmo

A jedno spíše dokumentační, nepovedené, skorce vodního ze společného fotolovu s Honzou Ovesným 17.4.2011.

http://www.youtube.com/watch?v=w72AdowHB5Q

Ledňáčči krmí. 25.6. 2011

http://www.youtube.com/watch?v=NqRUVTZ7mtE

Ještě zpětně přidávám videa z Londýna. 12.-17.5. 2011

http://www.youtube.com/watch?v=CUUTcSIMznY

http://www.youtube.com/watch?v=9uZihBPzOjk

http://www.youtube.com/watch?v=5nJscPt3OlE

http://www.youtube.com/watch?v=E1QpOGQNoT4

http://www.youtube.com/watch?v=zmWBUWJQ-pA - londýnská veverka

http://www.youtube.com/watch?v=McZ59ASHn5E - útok sojky :)

http://www.youtube.com/watch?v=kpTX-J7sKbw

http://www.youtube.com/watch?v=IoJxNraaAAg

http://www.youtube.com/watch?v=PAVq-hR-FsA

Jelení říje 2011, Jeseníky - Praděd (4x)

http://www.youtube.com/watch?v=YIgb4YcldoI

http://www.youtube.com/watch?v=aWScluLj4pQ

http://www.youtube.com/watch?v=AHq3tPkNqwU - atmosféra ranní šoulačky za jelenem. :-)

http://www.youtube.com/watch?v=tL9wMGi4K8Q

Několik nových videozáznamů pořízených fotopastí. Celkem 12. Začínají videem s názvem "Srnčí koulí hlavou" a končí záznamem s názvem "Tušení"

http://www.youtube.com/user/fotolovec?feature=watch

Na stříbrnou neděli.

Probudil jsem se do pěkného nedělního rána. Příjemně mne hladily sluneční paprsky. Ovšem za oknem vládla zima. Jasná noc tomu napomohla. Teploměr ukázal tři stupně pod nulou. Dlouho jsem se ale nerozhodoval, nedělní plán byl jasný. Dva předchozí dny a tři noci číhala na pohyb fotopast. Umístil jsem ji k srnčímu ochozu s vírou v některého pěkného srnce, či černého štětináče. Ale tři noci mi moc klidného spánku nepřinesly. Po předchozích zkušenostech jsem měl obavy, aby po srnčím ochozu nad Samostřípkou neprocházel příležitostný lapka.

Stromy versus billboardy.

Stromy u silnic jsou příčinou množství smrtelných nehod, shodly se dopravní statistiky. A tak musí z českých silnic zmizet. Aleje, které sázeli podél silnic lidé v dobré víře zkrášlení jinak šedých asfaltových pruhů vlnících se krajinou, stromy, jež nám poskytují stín ve dnech horka, krásu svých listů v podzimním období i plody jako potravu pro třeba pro ptactvo - nejednou v zimním období podrží brkoslavy, káňata zase při čekání na sražené zvíře.

Takto chci fotit na jaře ledňáčka při vletu/vzletu do/z vody. S tím, že se změní pár věcí:
Voda ještě do jara stoupne, takže budu mít objektiv až u hladiny (třeba 2cm, aby mě do sluneční clony nenatekla voda), pro dosažení co nejlepší hloubky ostrosti.

Povídání od Bobří řeky.

Začalo to vlastně uplně nevině. Již dlouho u nás v Brně panuje inverzní charakter počasí. Několikrát jsem sice v mlze zabloudil do Mariánského údolí, ruku v ruce s širokoúhlým objektivem, abych se pokusil přiblížit atmosféru mlžného Horneku. Přitom se zadívat na své ledňáčky. Ale ti se z oblíbených míst vytratili. Jednoduše, neviděl jsem za dvě vycházky ani jedno jejich azurové pírko a nezaslechl jsem jejich pískání. Myslím si, že přelétli jinam. I stálý pták se může pohybovat v oblasti až 50km. A cožpak tažný ledňáček. Ten si přes zimu loví až ve středomoří.

Listopadová zklamání...

Na druhý listopadový den vprostřed pracovního týdne jsem se těšil. Konečně jsem měl zavítat vstříc nejvyššímu vrcholu Jeseníků. Díky kamarádovi Zdeňkovi, zapálenému fotografovi přírody (za což mohu já) a jeho Zafiře. Jedině autem se totiž dá zdolat bezmála dvěstě kilometrová trasa. Autobusy, jimiž jsem byl zvyklý v létě jezdit v lůně Jeseníků, asi z úsporných důvodů přestaly jezdit ve vhodný čas. A tak bych se nyní autokarem dostal do nejvyšších patrií k vojenské zotavovně Ovčárně až po poledni. A to je pro mne jako fotografa přírody, využívajícího ranní aktivity zvěře a taky příhodného světla, nevyhovující.

Podzim s ledňáčky v Mariánském údolí.

Sobotní dušičkový den se probudil do pošmourného rána. Nad Brnem vládla zatažená obloha s nízkou oblačností. V takové dny obvykle zůstávám doma. Ovšem tentokrát jsem udělal vyjímku. Letošní podzim je díky teplu obzvlášť vydařený a listy stromů před opadáním hýří skvostnou paletou barev typických pro toto roční období. Kupodivu, z počasí jsem měl radost. Možná mě "nakazil" kamarád Honza Ovesný, jenž si v mlhavých a deštivých dnech přímo užívá. Ale faktem je, že se mi při podmračném dni fotografuje podzimní atmosféra v přírodě lépe.

Jak jsme fotili na Soutoku.

Dnes ráno jsem místo práce vstával ještě o půl hodiny dřív – o půl paté a s kamarádem jsme jeli směr Břeclav.